Ekvador a Galapágy 2009/11

Cesta do Ekvadoru a na Galapágy se konečně uskutečnila díky perfektně zorganizovanému zájezdu cestovní kanceláří Albatros Travel and Expeditions Michala Kohna. Z mnou původně zamýšlené návštěvy Galapážského souostroví se nakonec cesta dostala do podoby poměrně rozsáhlého poznání Ekvádoru, této nádherné a úžasně rozmanité země rovníkové Jižní Ameriky.


Itinerář naší cesty, zatím heslově, pokusím se rozvést a doplnit fotografie jak jen to čas dovolí:

Čtvrtek 29.10.2009
Ráno odlétáme s British Airways z Prahy přes Londýn do Miami. Díky tomu že letíme proti času jsme v Miami týž den odpoledne, přenastavujeme čas na hodinkách o 6 hod. zpět a po americké stupidní imigrační proceduře jsme ve městě a jeho 28 st. Celsia, kde strávíme večer, přespíme a další den po prohlídce přímořské části města budeme pokračovat v cestě.

Pátek 30.10.2009
Ráno procházka a focení v Miami Downtown v Bayfront Park u moře. Počasí je nádherné a i tady v centru města je co fotit z ptačí říše. Kromě vrabců, racků a vlhovců člunoocasých u jezírka loví volavka zelenavá, nade mnou krouží sup a ve větvích stromů jsou další opeřenci. Dvouhodinová procházka parkem je příjemným zpestřením v dlouhém a únavném sezení v letadle, ale čeká nás dalších 6 hod. v letadle nad Karibikem a severní částí Jižní Ameriky, takže před polednem jedeme pro zavazadla na hotel a odlétáme z Miami. Počasí je stále super, takže z letadla máme výhled jak na Kubu, tak na Panamský průplav a Panama City. Večer přílet do Quita.
Na letišti nás čeká průvodce Ivan, který nás doprovodí do hotelu Reina Isabel.

Sobota 31.10.2009
Ráno nás čeká autobus a jedeme na letiště odkud s místní společností VIP letíme do Coky (celým jménem "San Sebastian del Coca"). Již při startu z Quita se otevírá úžasná podívaná na krajinu dole pod letadlem. Samo Quito je druhým nejvýše položeným hlavním městem na světě (cca 2850 m n.m.) hned za Lhasou. Je rozloženo na náhorní plošině sevřené ze všech stran kopci či lépe řečeno sopkami. Jejím nejbližším sousedem je sopka Pichincha (cca 4700 m n.m.). Quito je dvoumiliónové velkoměsto velice moderního stylu a neustále se rozrůstá. Původní plocha náhorní roviny již zdaleka nestačí a tak se domy postupně staví i na přilehlých úbočích. Mezinárodní letiště je v Quitu přímo v centru města a tak každé přistání a vzlet dává skvělou příležitost si tuto výjimečnou podívanou znovu užít. Letíme na severovýchodním směrem k hranicím s Kolumbií a při přeletu nad Andami míjíme několik sopek. Původním cílem letu bylo Lago Agrio ale tam se rekonstruuje letiště tak se nám cesta prodlužuje o cca tříhodinovou jízdu autobusem, který nás dopraví na křižovatku před Lago Agrio, kde přesedáme na jiný autobus který míří do El Puente (Nehledejte na mapě, v překladu to znamená Most a opravdu je to jen most přes řeku Cuabeňo a dva domy s hospodou, informačním stánkem národního parku s prodejem vstupenek a propagačních předmětů) kde již čekají lodě a naši průvodci. S nimi vstupujeme do národního parku Cuyabeňo, nasedáme na lodě a sebou si kromě vlastních zavazadel vezeme i kompletní zásoby jídla na celou dobu našeho pobytu zde. Stejně tak si i při zpáteční cestě povezeme i odpadky které jsme vyprodukovali. Plavba kanoí po řece Cuyabeňo trvá přes 3 hod, zakončujeme ji na Laguně Grande, kde si vychutnáme západ slunce a večeříme již v Tapir Lodge hluboko v amozonské džungli. Vybavení lodge je velice komfortní, každý pokoj je vybaven vlastní koupelnou se sprchou a toaletou. Švábi jsou sice přítomni v dostatečném počtu, ale jsou nádherní, velicí a barevní a tváří se že jim nijak zvlášť nevadíme. Zvykám si na ně a nakonec docházím k názoru se že mi také nevadí (jen kartáček na zuby schovávám po každém použití pečlivě do plastového futrálu a necesér s toaletními potřebami zapínám na zip. Dobrou zprávou je že tu nejsou skoro žádní komáři. Již před naloděním nás průvodci upozornili ať se nepatláme žádnými repelenty že po celou dobu plavby nám nehrozí poštípání a měli pravdu. Ještě bizardnější je fakt že to palatí i večer po západu Slunce a sedět večer uprostřed džungle jen v šortkách je tu běžná praxe jak i názorně předvádí Kurt, který je majitel a provozovatel našeho dočasného útočiště v amazonii.

Neděle 1.11.2009
Ráno vstáváme časně, nasedáme do kanoí a vyrážíme za ptáky na řeku. Ptáci tu jsou, stejně jako opice, lenochodi, motýli a další zvířena, má to jen trochu háček pro fotografy: fotografovat tyto klenoty pralesa není holenkové jen tak. Většina zviřat se pohybuje v korunách stromů ve výšce i několik desítek metrů nad vaší hlavou a v patřičně trvdém protisvětle s tím že ta strana živočicha, která je natočená k objektivu se nalézá v patřične tmavém stínu. Ranní a večerní slunce je skryto za stromy a tak i focení v nižších patrech pralesa je o vysokém ISO a realtivně dlouhých časech, což ve spojení s focením z kanoe dává tušit jisté komplikace. Všichni zúčastnění fotogarfové si dělali zálusk na amazonské papoušky, tukany a další prominentní opeřence patřící k místním celebritám, ale nebylo to také snadné. Ano byli tu, viděli jsme je a i jsme je fotili, ale výsledkem byla většinou několikapixelová nepříliš zaostřená skvrnka na přesmaženém pozadí a s kontrastem výrazně převyšujícím možnosti našich, jak se tady ukázalo, velmi technicky nedokonalých fotografických přístrojů. Po ranní fotografické rozcvičce následovalo fasování gumových holin a tříhodinový trek pralesem u jezera Laguna Grande. V pralese je jak se dá očekávat teplíčko a vlhko. O fotografování platí totéž co je uvedeno výše. Uvnitř pralesa jsme zvířat viděli jen poskrovnu. Až na pár fotek motýlů a dalšíhch zástupců hmyzí říše to bylo více o nasávání atmosféry prostředí a velice zajímavém povídání našeho průvodce Diega o praktikách přežití v džungli s praktickými ukázkami. Pro botaniky je zdejší rozmanitost rostlinné říše rajskou hudbou. S blížícím se polednem teplota šplhá ke čtyřicítce, tričko se dá ždímat a v pralese ani vánek nehne lístčkem. Už se těším na cestu na motorem hnané kanoii kde se díky pohybu lodě dá osušit v převelice příjemném větru, ale na břehu ve vlhkém písku pijí motýli a tak zapomínám na tropický hic a vlhko a ryju lokty v bahně abych krasavce dostal před objektiv.
Cesta kanoí na oběd v lodgi je opravdu osvěžující a hlavně skvělé jídlo a studené pivo dává tropické džungli zase zpět příchuť příjemného dobrodružství. Kuchyň stejně jako všechno ostatní zařízení v lodgi používá elektřinu ze slunečních panelů a akumulátorů a o to více oceňujeme příjemně vychlazené nápoje. Inu Tapir Lodge se pyšní přívlastkem ekologisckého zařízení.
Odpoledne rybolov piraní, což smrdí pohříchu poctivou turistickou atrakcí, ale patří to ke kurzu přežití. Rybářské pruty nám Diego nařezal v džungli již dopoledne včetně školení které keře jsou nejlepší a vysvětlil jak je důležité z nich setřást mravence před manipulací s nimi, aby rybář nedošel úhony. Někteří účastníci s kachními sklony pak provozovali koupání v řece a v laguně, já dal přednost nahánění přerostlých tropických motýlů a dalších hmyzáků a žab v lodgi.
Protože jsme na rovníku tak Slunce zapadá úderem šesté hodiny a je k dispozici relativně dlouhý večer kdy se okolo světel slétává velice rozmanitá plejáda tropických nočních motýlů včetně obřích lišajů a tím pádem je o večerní program postaráno. Večeře je stejně skvělá jako oběd, jejím zlatým hřebem je ovocný kompot, který Kurt osobně vylepšuje zálivkou pětiletého třtinového rumu ekvádorské provenience.
Po jedenácté večer teplota klesá k pětadvaceti stupňům a tak vzhledem k brzkému ranímu vstávání je čas jít spát. Vlhkost vzduchu ale klesnout zapoměla a tak nocleh v Tapir Lodge je trochu jako v prádelně. Rozhodně několik piv a nějaký ten rum je velice vhodnou průpravou na spaní. Mimochodem pivo je v Ekvádoru docela slušné kvality, je na něm uvedeno že je vyrobeno v Ekvádoru a za celou dobu našeho pobytu jsme zaregistrovali pouze dvě značky: Pilsener a Club (mě chutnal Club víc, ale ani Pilsener nebyl špatný). Kvalita zdejšího rumu pak je opravdu super. Jde samozřejmě o třtinový destilát zrající v dřevěných sudech a za 8,5 USD je v krámě k mání 0,7 l láhev čtyřicetiprocentní delikatesy (pro srovnání ve stejném krámě stojí 0,7 l chilského vína běžné kvality 12 USD).

Pondělí 2.11.2009
Ranní pozorování ptáků na řece a poté dvouhodinová plavba po řece Cuyabeňo, procházka pralesem se spoustou motýlů k malé vesnici, povídání o zvycích a přírodní medicíně indiánů z deštného pralesa. Obědváme chutný balíček na lodi uprostřed džungle a světe div se po obědě Diego vytahuje z termo boxu krásně vychlazené pivo.
Plavba proti proudu do malé vesnice Puerto Bolívar (indiáni kmene Siona), exkurze přímo do způsobu života indiánů. Plavíme se dál proti proudu na nezbytnou návštěvu turisticky profláknutého šamana Alberta.
Pak již plavba zpět až na Velké jezero, vychutnání západu slunce nad pralesem a večer za tmy plavba do porostů okolo Laguna Grande - pozorování kajmanů a nočního života na řece.
Večer se opět poflakujeme v blízkosti lodge za focení makrosvěta žabiček, nočních motýlů a dalších zvířátek. Okolo prales koncertuje tisicihlavým chórem lelků, cikád a dalších pralesních umělců. Večeře se nese ve slavnostní náladě poslední noci v lodgi, průvodci ukazují že stále umí rozdělat oheň pomocí rukou, bavlny a balzového dřeva. Po večeři i Kurt bere svůj fofoaparát a fotí s námi noční motýli fascinován jejich tvary a barvami stejně jako my, kteří jsme tu poslední večer. Poslední noc v Tapir Lodge je stejně vlhká a teplá jako ty předešlé.

Úterý 3.11.2009
Pozorování ptáků za rozbřesku a pak již plavba do El Puente a autobusem přejezd do Lago Agrio, odtud autobusem letecké společnosti Tame do Coky a letadlem pak do Quita.
Ivan už je i s autobusem na letišti a bere nás na známý hotel Reine Isabel, kde tentokrát po pobytu ve vlhké tropické džugli opravdu oceníme okázalý luxus tohoto skutečně vynikajícího hotelu.
Vzhldem k prodloužení cesty o 3 hod díky náhradní autobusové dopravě z Lago Agrio do Coky už přijíždíme večer a tak z plánované prohlídky Quita je již jen večerní procházka luxusní částí města v okolí hotelu.


Středa 4.11.2009
V následujících dnech nás čeká naprosto odlišný Ekvádor. Máme za cíl navštívit několik sopek, horské indiánské osady a městečka v Andách. Vyrážíme z Quita po panamerické dálnici jižním směrem, projíždíme několika menšími provinciálními městy a údolím vulkánů. Míjíme řadu sopek - Corazon, Rumiňahui, Iliniza Norte, Iliniza Sur. Odbočujeme z hlavní silnice a po prašné cestě míříme do NP Cotopaxi a pak přímo na sopku Cotopaxi, jeden z nejvyšších stratovulkánů světa se sněhem pokrytým vrcholem. Dojíždíme autobusem až do 4500 m n.m. a užíváme si jedinečný výhled na okolní sopky a procházky směrem nahoru či dolu dle chuti a schopností jednotlivých účastníků.
Večeře a nocleh pak v haciendě v údolí obklopeném vulkány.


Čtvrtek 5.11.2009
Výlet na vulkán Quilotoa - jedno z nejkrásnějších míst kraje Zumbahua.
Je to vyhaslý vulkán s kráterovým jezerem, které má naprosto neobvyklou tyrkysovou barvu vody. Je čas na vycházku po okraji a do okolí kráteru, či k sestupu do kráteru k jezeru a zpět nahoru do strmého srázu, což lze eventulně absovovat na mezkovi.
odpoledne pak míříme do lázeňského městečka Baňos,kraje orchidejí, kolibříků a vodopádů na úpatí velmi aktivní sopky Tungurahua (5046 m).
Večeříme a spíme v příjemném hotýlku, který pro nás bude dočasným domovem i zítra.


Pátek 6.11.2009
Ráno půjčovna kol a ti sportovně založení si užívají cyklistickou vyjížďku po horské silničce podél řeky, lemované vodopády a tropickými porosty se spoustou orchidejí.
Odpoledne pak nasáváme lázeňskou pohodu v ulicích a hospůdkách města střídanou s naháněním kolibříků a dalších opřenců v městských parcích a ze střechy hotelu nad kterou zasahují sttromy s dvorany hotelu.


Sobota 7.11.ů2009
Ráno přejezd horského hřebene Igualata - nejvyšší bod Panamerické dálnice na úpatí sopky Chimborazo a dále pak přejezd do Riobamby. Jedeme se spoustou zastávek na focení jak nádherných krajiných pohledů tak okolo postávajících stádeček volně žijícich vikuní.
Po příjezdu do Riobamby následuje prohlídka města a zejména pro dámskou část osazenstva návštěva místního trhu a prohlídka města.
Ubytování v hotelu v Riobambě.


Neděle 8.11.2009
Přejezd nejmalebnějšími oblastmi Ekvadoru, cestou zastávky u jakýchsi pamětihodností ale hlavně úžasná krajina a tím paádem i pastva pro fotografy.
Příjezd na nádraží v Alausí. Je zde cíl dětského běžeckého závodu s vojenskou muzikou a převelikou slávou a tím pádem spousta různých místních lidí a spousta příležitostí k focení.
Z Alausí je na programu jízda turistickým vláčkem tam a zpátky (dolu a nahoru) přes tzv. Ďáblův nos - trošku to zavání fádní turistickou atrakcí, ale pohled do strže pod vláčkem v kombinaci s tratí vytesanou ve strmém svahu a kolejemi přibitými rozviklanými hřeby do pražců na nichž zub času už řádně zahlodal je docela zážitkem i polechtáním bránice.
Odpoledne řejezd do Quita a noc v oblíbeném hotelu RI.


Pondělí 9.11.2009
Ráno na letiště a přelet na Galapágy. Tam na letišti na Baltře přivítání poněkud humorným průvodcem. K přívozu mezi Baltrou a ostrovem Santa Cruz nás veze bus letecké společnosti a od přívozu pak místním linkovým autobusem spolu s dalšími cestujícími přes celý ostrov Santa Cruise do přístavu Puerto Ayora, který je jedním z mála měst na souostroví.
Nalodění na loď Golondrina a v zápětí již zpět na břeh a návštěva Darvinovy výzkumné stanice v Puerto Ayora.
Večer pak již večeře a přivítání na lodi naším místním průvodcem Fabriciem, který na rozdíl od humoristického staříka, který se nám věnoval odpoledene vládne vynikající angličtinou a bude nás doprovázet po celém souostroví. Po večeří zdviháme kotvy a vyrážíme na noční plavbu vstříc galapážským ostrovům.


Úterý 10.11.2009
Santa Fe

Středa 11.11.2009
Espaňola

Čtvrtek 12.11.2009
Floreana

Pátek 13.11.2009
North Seymour

Sobota 14.11.2009
Genovesa

Neděle 15.11.2009
Bartolome

Pondělí 16.11.2009
Ráno ještě procházka po ostrůvku South Plazas, který je jen kousek od východního pobřeží Santa Cruz a po krátké plavbě pak již vylodění v Puerto Ayora. Taxíky přes Santa Cruz k přívozu na Baltru a autobusem letecké společností Tame na letiště, přelet zpět do Quita, kde nás již očekává náš ekvádorský průvodce Ivan a bere nás na hotel a na slavnostní ekvádorskou večeři pořádanou ekvádorskou agenturou v restauraci ve městě.
Nocleh v našem oblíbeném hotelu Reina Isabel.

Úterý 17.11.2009
přejezd do Bellavista lodge necelé dvě hodiny;
místo je situováno hluboko v pralese severozápadního Ekvadoru na minimálně frekventované cestě;
exkurze do mlžného pralesa - unikátní a málo známý horský ekosystém, naprosto odlišný od deštného pralesa Amazonie;
lze zde pozorovat úplně jiné druhy živočichů a rostou zde naprosto odlišné druhy rostlin;
nezapomenutelné zážitky z pozorování života v tomto ekosystému - ptáci, motýli, orchideje, bromélie, vodopády.
oběd, večeře a nocleh v lodgi Bellavista.

Středa 18.11.2009
Dopoledne další exkurze do mlžného pralesa - fotografové větčinou vypouštění a věnují se kolibříkům v lodgi a okolí, po obědě návrat autobusem do Quita.
Okružní jízda Quitem - staré koloniální centrum, Náměstí Nezávislosti, prezidentský palác a jakési kostely.
Večer náš super hotel Reina Isabel a dorůžova se vyspat před náročnou cestou domů.

Čtvrtek 19.11.2009
Ráno na letiště taxíkem (ekvádorský průvodce sice slíbil že přijede s autobusem, ale asi mu do toho něco vlezlo). Odlet s American Airlines do Miami, a po absolvování americké stupidní imigrační a hned následně výstupní prosedury již noční let s BA přes Atlantik. Vřele doporučuji se USA v takovýchto případech velkým obloukem vyhnout.

Pátek 20.11.2009
Let z Miami je ráno na londýnském Heathrow na čas a tak máme na letišti čas na poctivou anglickou snídani zapitou několika pivy (mají zde sice i český Staropramen, ale není to zrovna moje oblíbená značka a tak zůstávám u anglického sideru) a pár skotskými. Pak již jen o hodinku zpožděný let do Prahy a zavazadla, která zabloudila na londýnském letišti a na která jsme někteří marně čekali u pásu na Ruzyni, aby nám poté ochotná paní u zavazadlových reklamací vysvětlila, že naše jména visí i s oznámením o nedorazivších zavazadlech již dávno na nástěnce u pásu. Inu příště budeme chytřejší a ušetříme si půlhodinku nesmyslného čekání. Ke cti BA slouží fakt že zavazadla dopravili kurýrem druhý den až domů.

.. zde jsou některé -- FOTOGRAFIE --

Německo 2009 / 06

V minulých dnech jsme s Jirkou Ševčikem a Robertem Doležalem navštívili severní Německo. Naším cílem byl zejména ostrov Helgoland, kde jsme se chtěli blíže seznámit s tereji a alkouny kteří v tomto období vyvádějí mladé.
Tentokrát se o perfektní deník z cesty postaral Robert. Jeho poutavé vyprávění včetně seznamu pozorovaných ptáků najdete na:
http://www.dodinart.ic.cz/Nemecko0901.html

Děkuji oběma spolucestujícím za nádherný a pohodový výlet.

.. zde jsou některé -- FOTOGRAFIE --
.. pokračování příště ..

Botswana 2009

Část první - cestovatelské útrapy
Je úterý po obědě a se Standou a Janou vybaveni Botswanským vízem z londýnské ambasády vyrážíme na letiště k odletu do Botswany s leteckou společností Namibia Air. Rukou psaná letenka na 9000 km dlouhou cestu není to pravé uklidňující znamení a zprávy z TV že právě v toto úterý má Frankfurt, přes který letíme, zasáhnout sněhová kalamita dává odletu tu správnou cestovatelskou náladu. Celá výprava vedená Vaškem a Olinou Šilhovými se dává i několika opozdilci dohromady a vzhůru do tropické jižní Afriky. Jako vždy na Ruzyňi dochází k handrkování o příruční zavazadla narvaná přespočetnými kily fototechniky. Tentokrát je diskuze o něco tvrdší neboť podle všech známek je u přepážek na kontrole někdo z vrchnosti a tak se osvědčeje metoda tohle je příruční zavazadlo, tohle je osobní počítač a tohle je prosím fotoaparát který si nesu přes rameno ( že váží dalších 10kg ?, inu některé toroapráty jsou prostě takové a ukažte mi v návodu k nástupu do letadla jak velký takový příruční fotoaparát do kabiny vlasně může být). Nakonec po chvíli mávání rukama, přebalování a vysvětlování se obě strany upokojí, (do kabiny jde to samé co bylo předlloženo na začátku představení) a kromě několika tisícovek, které někteří účasníci výpravy pustili za nadváhu v check-in zavazadlech (první let s ČSA do Frankturtu má limit jen 20 kg do CHECK-IN a 1 kg navíc za 1800,- je k zamyšlení ale někdo to prostě sebou mít musí) jsme celkem v pohodě v tranzitní zóně a můžeme vychutnat kurevsky předražené občerstvení ruzyňských bufetářů.
Cestovní plán je poměrně kompikovaný ale prostě do delty Okavanga to jinak nejde. Tedy Praha - Frankfurt,
Frankfurt Winhoek (Namibia),


Windhoek - Maun (Botswana), Maun - Kwara Camp, suma sumárum nějakých 26 hodin cesty. Časový posun jen +1 hod. Namibia Air se ukazuje jako prvotřídní letecká společnost, v jejich Airbusu A330 je uklizeno jako ze škatulky, jídlo vynikající a pokud máte kliku a na noční let v plně neobsazeném letadle na vás vyjde celá prostřední čtyřka sedadel je to prostě pohoda.
Ráno nás vítá čisťounké letiště v namibijském Windhoeku (toalety jsou zde čistší než ve Frakfurtu). Let do Maunu má pár hodin zopždění ale vzhledem k tomu že lety malými letadélky z Maunu do buše mají letový řád přizpůsobený tomu jak se pasažeři dostaví k odletu je jedinou starostí abychom to stihli do tmy kdy se přestává létat z důvodu zvěře pasoucí se na přistávacích plochách air stripů u kempů. Nakonec na runway dosedá dostatečně malé letadlo na to aby to mohl být náš očekávaný let do Maun a opravdu po pár okamžicích už fasujeme cestovní krmnou dávku z rukou dvoučlenné posádky a v 18-ti místném dvomotorovém stroji neznámé provenience míříme na východ do Botswany. Po přistání dochází drobnému problému, neboť naše kabinová zavazadla jsme naházeli na check-in batožinu (vše v prostoru za sedadly) a po přistání díky tomu nejdou otevřít zadní dveře vedoucí k zavazadlům a chvilku to vypadá jako že posádka se tváří - je to váš problém že jste tam ty batohy naházeli tak si zase ty krámy vyndejte, ale nakonec je pár ruksaků s foťáky které zablokovaly kliku vyjmuto a všichni se sunou k pasové kontrole a vstupují na botswanské území aby mohli začít finální souboj s piloty letadélek o stále sejnou stupidní věc: Máte moc rusaků !! ... bla bla, 1 hod v tahu, bla bla ... Inu ale nakonec jsme ve vzduchu a už je to tady ... náherná krajina delty Okavanga pod námi dává tušit že to trmácení bude stát za to.

Část druhá - Camp Kwara a Lebala
Hlavní co návštěvníka uchvátí je opravdový kontakt s divočinou. Oba kempy, které jsme navštívili jsou součástí zdejšího prostředí. Žádné ploty, žádné oddělení od okolní divočiny. Když tento fakt spojíte se skutečností že stanové chatky jsou od sebe vzdáleny několik desítek metrů a na cestičkách se můžete potkat s hrochem či dalšími divokými zvířaty, je vám jasné že tady o kontakt s divočinou rozhodně není nouze a doporučení průvodců že po setmění lze z jídelny do stanu chodit pouze v doprovodu zkušeného průvodce je dobré brát vážně. Sám jsem si vyzkoušel že prostě naše smysly na zdejší podmínky nejsou připraveny, když při jedné takové noční cestě do stanu (cca 200 m) se mě průvodce pár metrů před východem z buše na louku před stanem zeptal zda cítím hrocha, na což jsem musel odpovědět záporně. Když jsme vyšli těsně vedle stanu na otevřenou louku ukázal mi spokojeně se pasoucího hrocha v měsíčním světle cca 30 m od nás v trávě. On o něm věděl ještě před tím než ho mohl spatřit.
Vybavení kepmu je nádherně sladěno s přírodou, použité materiály splývají s okolním prostřením a poskytuje přitom velice neokázalé pohodlí hraničící s decentním luxusem. Stany či spíše chatky pro dva jsou precizně zařízené, mají podesty z teakového dřeva cca 60 cm nad terénem, tak aby se dovnitř nedostali hadi či stíři. Jsou vybaveny perfetní koupelnou a WC a pod širým nebem je sprcha která přiléhá zvenku ke koupelně. Teplá voda ve sprše po celý den si vás bude hýčkat. Vlastní stan o rozměrech cca 6 x 8 m má dvojitou plátěnou střechu a boky z tuhého plátna jsou z větší části tvořeny jen jemnou sítí proti komárům, takže pocit že ke spánku uléháte uprostřed divočiny opravdu není jen fikcí, což umocňuje koncert ptáků, cikád a dalších zvířat bezprostředně okolo vás, podpořený pochrupováním hrochů někdy až tak blízko že ani nemáte chuť zkoumat jak moc blízko to vlasně je.

Ráno vás čeká budíček v 5 hod (tak aby jste nepropásli východ slunce v savaně), lehká snídaně a safari. Africké safari v Botswaně je nejen stopováním zvěře, ale i zážitkem z neporušené přírody a uvědomění si vlastní nicotnosti tváří v tvář po tisíciletí probíhajícímu životnímu cyklu. V námi navštívené oblasti je to umocněno přítomností cca 30-ti lidí ( naše skupina (16) + personál kempu (15) ) na ploše cca 50 000 ha tedy jeden člověk na 1700 ha. Profesionalita průvodců je patrná na první pohled. Perfektní orientace v krajině a znalost místní flóry a fauny Vás nepřestane udivovat. Pro mne byl zpočátku problém se orientovat podle Slunce protože chodí po obloze na severu a ještě je v poledne téměř v nadhlavníku. Poté co jsem si na to jakštakš zvykl byli jsme nad letištěm v Ruzyni a nějak mi nešlo do hlavy že přistáváme z druhé strany a to že je najednou Slunce zase na severu se mi nechtělo trávit. Delta Okavanga Vás dostane na africké poměry spoustou svěží zeleně a průzračně čistou vodou v kanálech a jezírcích. Dle průvodcova vysvětlení je to zásluha čistící funkce vodních rostlin kterých je tu opravdu dostatek. Místní obyvatelé pijí vodu přímo z jezer a spojovacích kanálů, navzdory tomu že místní hroši, kterých je tu také dostatek to s rozlišováním obytného prostoru a toalety nijak nepřehánějí. Měli jsme k dispozici dvě bytelné hliníkové lodě vybavené motory Yamaha, se kterými se daly vody Okavanga prozkoumat opravdu zblízka a ověřit si zda čistota vody není jen klam. Není, voda je svádivě průzračná a láká k osvěžení, které je ale vzhledem k několikametrovým krokodýlům obývajícím tyto vody více než nedoporučitelné. Hladina je poseta lekníny, jejichž spodní část květu je jedlá a dutý stonek lze použít jako brčko k zapití chutného sousta vodou z několikasetmetrové číše která se rozprostírá okolo vaší lodě. Večerní piknik uprostřed jezera při západu slunce je pak opravdovým zážitkem i když po západu slunce již začínají se svým piknikem komáři a to vzhledem k tomu že jde o malarickou oblast vám říká že je čas na návrat. Průvodce a lodivod v jedné osobě vám pak ukáže co motor od pana Yamahy umí a loď se řítí rozhazujíc vějíře zpěněné vody setmělými kanály a plaší okolo sedící ibise, kteří svými křídly nad vašimi hlavami proti temné obloze umocňují fascinující divadlo večerního Okavanga.

.. zde jsou některé -- FOTOGRAFIE -- - (budou postupně přibývat).

.. pokračování bude následovat ..