Botswana 2009

Část první - cestovatelské útrapy
Je úterý po obědě a se Standou a Janou vybaveni Botswanským vízem z londýnské ambasády vyrážíme na letiště k odletu do Botswany s leteckou společností Namibia Air. Rukou psaná letenka na 9000 km dlouhou cestu není to pravé uklidňující znamení a zprávy z TV že právě v toto úterý má Frankfurt, přes který letíme, zasáhnout sněhová kalamita dává odletu tu správnou cestovatelskou náladu. Celá výprava vedená Vaškem a Olinou Šilhovými se dává i několika opozdilci dohromady a vzhůru do tropické jižní Afriky. Jako vždy na Ruzyňi dochází k handrkování o příruční zavazadla narvaná přespočetnými kily fototechniky. Tentokrát je diskuze o něco tvrdší neboť podle všech známek je u přepážek na kontrole někdo z vrchnosti a tak se osvědčeje metoda tohle je příruční zavazadlo, tohle je osobní počítač a tohle je prosím fotoaparát který si nesu přes rameno ( že váží dalších 10kg ?, inu některé toroapráty jsou prostě takové a ukažte mi v návodu k nástupu do letadla jak velký takový příruční fotoaparát do kabiny vlasně může být). Nakonec po chvíli mávání rukama, přebalování a vysvětlování se obě strany upokojí, (do kabiny jde to samé co bylo předlloženo na začátku představení) a kromě několika tisícovek, které někteří účasníci výpravy pustili za nadváhu v check-in zavazadlech (první let s ČSA do Frankturtu má limit jen 20 kg do CHECK-IN a 1 kg navíc za 1800,- je k zamyšlení ale někdo to prostě sebou mít musí) jsme celkem v pohodě v tranzitní zóně a můžeme vychutnat kurevsky předražené občerstvení ruzyňských bufetářů.
Cestovní plán je poměrně kompikovaný ale prostě do delty Okavanga to jinak nejde. Tedy Praha - Frankfurt,
Frankfurt Winhoek (Namibia),


Windhoek - Maun (Botswana), Maun - Kwara Camp, suma sumárum nějakých 26 hodin cesty. Časový posun jen +1 hod. Namibia Air se ukazuje jako prvotřídní letecká společnost, v jejich Airbusu A330 je uklizeno jako ze škatulky, jídlo vynikající a pokud máte kliku a na noční let v plně neobsazeném letadle na vás vyjde celá prostřední čtyřka sedadel je to prostě pohoda.
Ráno nás vítá čisťounké letiště v namibijském Windhoeku (toalety jsou zde čistší než ve Frakfurtu). Let do Maunu má pár hodin zopždění ale vzhledem k tomu že lety malými letadélky z Maunu do buše mají letový řád přizpůsobený tomu jak se pasažeři dostaví k odletu je jedinou starostí abychom to stihli do tmy kdy se přestává létat z důvodu zvěře pasoucí se na přistávacích plochách air stripů u kempů. Nakonec na runway dosedá dostatečně malé letadlo na to aby to mohl být náš očekávaný let do Maun a opravdu po pár okamžicích už fasujeme cestovní krmnou dávku z rukou dvoučlenné posádky a v 18-ti místném dvomotorovém stroji neznámé provenience míříme na východ do Botswany. Po přistání dochází drobnému problému, neboť naše kabinová zavazadla jsme naházeli na check-in batožinu (vše v prostoru za sedadly) a po přistání díky tomu nejdou otevřít zadní dveře vedoucí k zavazadlům a chvilku to vypadá jako že posádka se tváří - je to váš problém že jste tam ty batohy naházeli tak si zase ty krámy vyndejte, ale nakonec je pár ruksaků s foťáky které zablokovaly kliku vyjmuto a všichni se sunou k pasové kontrole a vstupují na botswanské území aby mohli začít finální souboj s piloty letadélek o stále sejnou stupidní věc: Máte moc rusaků !! ... bla bla, 1 hod v tahu, bla bla ... Inu ale nakonec jsme ve vzduchu a už je to tady ... náherná krajina delty Okavanga pod námi dává tušit že to trmácení bude stát za to.

Část druhá - Camp Kwara a Lebala
Hlavní co návštěvníka uchvátí je opravdový kontakt s divočinou. Oba kempy, které jsme navštívili jsou součástí zdejšího prostředí. Žádné ploty, žádné oddělení od okolní divočiny. Když tento fakt spojíte se skutečností že stanové chatky jsou od sebe vzdáleny několik desítek metrů a na cestičkách se můžete potkat s hrochem či dalšími divokými zvířaty, je vám jasné že tady o kontakt s divočinou rozhodně není nouze a doporučení průvodců že po setmění lze z jídelny do stanu chodit pouze v doprovodu zkušeného průvodce je dobré brát vážně. Sám jsem si vyzkoušel že prostě naše smysly na zdejší podmínky nejsou připraveny, když při jedné takové noční cestě do stanu (cca 200 m) se mě průvodce pár metrů před východem z buše na louku před stanem zeptal zda cítím hrocha, na což jsem musel odpovědět záporně. Když jsme vyšli těsně vedle stanu na otevřenou louku ukázal mi spokojeně se pasoucího hrocha v měsíčním světle cca 30 m od nás v trávě. On o něm věděl ještě před tím než ho mohl spatřit.
Vybavení kepmu je nádherně sladěno s přírodou, použité materiály splývají s okolním prostřením a poskytuje přitom velice neokázalé pohodlí hraničící s decentním luxusem. Stany či spíše chatky pro dva jsou precizně zařízené, mají podesty z teakového dřeva cca 60 cm nad terénem, tak aby se dovnitř nedostali hadi či stíři. Jsou vybaveny perfetní koupelnou a WC a pod širým nebem je sprcha která přiléhá zvenku ke koupelně. Teplá voda ve sprše po celý den si vás bude hýčkat. Vlastní stan o rozměrech cca 6 x 8 m má dvojitou plátěnou střechu a boky z tuhého plátna jsou z větší části tvořeny jen jemnou sítí proti komárům, takže pocit že ke spánku uléháte uprostřed divočiny opravdu není jen fikcí, což umocňuje koncert ptáků, cikád a dalších zvířat bezprostředně okolo vás, podpořený pochrupováním hrochů někdy až tak blízko že ani nemáte chuť zkoumat jak moc blízko to vlasně je.

Ráno vás čeká budíček v 5 hod (tak aby jste nepropásli východ slunce v savaně), lehká snídaně a safari. Africké safari v Botswaně je nejen stopováním zvěře, ale i zážitkem z neporušené přírody a uvědomění si vlastní nicotnosti tváří v tvář po tisíciletí probíhajícímu životnímu cyklu. V námi navštívené oblasti je to umocněno přítomností cca 30-ti lidí ( naše skupina (16) + personál kempu (15) ) na ploše cca 50 000 ha tedy jeden člověk na 1700 ha. Profesionalita průvodců je patrná na první pohled. Perfektní orientace v krajině a znalost místní flóry a fauny Vás nepřestane udivovat. Pro mne byl zpočátku problém se orientovat podle Slunce protože chodí po obloze na severu a ještě je v poledne téměř v nadhlavníku. Poté co jsem si na to jakštakš zvykl byli jsme nad letištěm v Ruzyni a nějak mi nešlo do hlavy že přistáváme z druhé strany a to že je najednou Slunce zase na severu se mi nechtělo trávit. Delta Okavanga Vás dostane na africké poměry spoustou svěží zeleně a průzračně čistou vodou v kanálech a jezírcích. Dle průvodcova vysvětlení je to zásluha čistící funkce vodních rostlin kterých je tu opravdu dostatek. Místní obyvatelé pijí vodu přímo z jezer a spojovacích kanálů, navzdory tomu že místní hroši, kterých je tu také dostatek to s rozlišováním obytného prostoru a toalety nijak nepřehánějí. Měli jsme k dispozici dvě bytelné hliníkové lodě vybavené motory Yamaha, se kterými se daly vody Okavanga prozkoumat opravdu zblízka a ověřit si zda čistota vody není jen klam. Není, voda je svádivě průzračná a láká k osvěžení, které je ale vzhledem k několikametrovým krokodýlům obývajícím tyto vody více než nedoporučitelné. Hladina je poseta lekníny, jejichž spodní část květu je jedlá a dutý stonek lze použít jako brčko k zapití chutného sousta vodou z několikasetmetrové číše která se rozprostírá okolo vaší lodě. Večerní piknik uprostřed jezera při západu slunce je pak opravdovým zážitkem i když po západu slunce již začínají se svým piknikem komáři a to vzhledem k tomu že jde o malarickou oblast vám říká že je čas na návrat. Průvodce a lodivod v jedné osobě vám pak ukáže co motor od pana Yamahy umí a loď se řítí rozhazujíc vějíře zpěněné vody setmělými kanály a plaší okolo sedící ibise, kteří svými křídly nad vašimi hlavami proti temné obloze umocňují fascinující divadlo večerního Okavanga.

.. zde jsou některé -- FOTOGRAFIE -- - (budou postupně přibývat).

.. pokračování bude následovat ..